Ocelový muž Jičín

18.05.2013 09:00

První závod letošního ročníku Ocelový muž proběhl tradičně v Jičíně. Díky za výborný závod organizátorovi Pepovi Kuželovi.

Krásné shrnutí zapsal Martin Svoboda (díky za něj Martine) - přejeme krásné počtení:

JIČÍN 2013
(Byl jsem některými nepřítomnými požádán, jestli bych nemohl uvedenou akci nějak zhodnotit, a tak jsem podlehl „tlaku“ a pokusil se o to, takže vězte, že):
18.5.2013 byl po drobné úpravě termínu ten den, kdy 12. ročník Karlosova poháru byl zahájen. Již po osmé měli všichni zájemci možnost si otestovat svou fyzickou kondici ve městě pohádky – Jičíně. Ti, kdo přijeli (a nebylo jich bohužel opět mnoho – jen 19 osob mužského pohlaví a jen 4 ženy – cení se pak zejména návrat „ztraceného syna“ Míry Zumra, který notně změnil svou konstituci, Rudy Schneidera a Luba Krupy, kteří vážili cestu až z Podbeskydí a Karla Vodičky, který se čestně ujal funkce jediného úplného nováčka; naopak neúčast některých byla překvapením), mohli zkontrolovat, že lipová alej přes loňský brutální zásah přežila (pahýly se zazelenaly), což v ne příliš vlídném ranním počasí (nějakých 12 °C, slušný, ale ustávající déšť doprovázený větrem, od kterého se nevědělo, co přinese zejména ve vztahu k „venkovním“ disciplínám) bylo prvním pozitivním bodem dne. Dalším byla tradičně vždy usměvavá a vtipná sestava „Femmas Kuželas“, která provázela akcí všechny od registrace až po vyhlášení. Po úvodním slovu organizátora, Pepy Kužela, (který se mj. vyjádřil, že optimální počasí má objednáno) začal za dohledu již tradičních rozhodčích silově-vytrvalostní program, který již pomalu začal napovídat, kdo jak na to asi je. Zde se sluší zmínit naprosto „outstandingové“ „benčařské“ výkony Ondry Ječného (60 opakování s 65 kg) a Václavy Zodererové (59 s poloviční vahou), kterými celkem jasně řekli, že porovnávání ostatních s nimi je v podstatě zbytečné. To však nikterak nenarušilo příjemnou atmosféru při absolvování 3 prvních disciplín. Pak (za popohánění organizátora. „Václavo, zrovna ty přeci více jak 15-minutovou pauzu nepotřebuješ“) přišla chvíle, kdy otázka, „co asi udělal deštík trasou běhu“, nabrala silně na aktuálnosti. Sice již nějakou chvilku nepršelo, ale větší část trati po nezpevněných površích nějaké „poznamenání“ utržila (chuťovkou byl zejména poněkud bahnitý přechod z lesa dolů k hřišti, který některé lákal „k letu s brzkým přistáním“, ale všichni tomuto lákadlu nakonec víceméně úspěšně odolali), ale jak prohlásil jeden člen doprovodu: „Myslel jsem, že budete zasr… více“, takže dobrý! A bylo tu finále v podobě cyklistické časovky a po roční „trabantové“ přestávce opět již starý známý „Prachovák“. Jojo, zima byla dlouhá, a tak sedací partie těch, kteří v praxi nenaplnili heslo Romana Kreuzigera staršího „Mallorka je nejvíc“ (jejich počet by dokázalo spočítat i hodně malé děťátko), si tak tak stačily potykat se sedly svých dvoukolých ořů a už se vydávali do výživného kopečka z Holína do Prachova. Po vložené disciplíně „slalom mezi dírami a záplatami“ (aby nedošlo k mýlce, toto není kritika organizátora, ale poznámka ke stavu vozovek postižených nejen letošní výživnou zimou) následovala disciplína sjezd k hlavnímu tahu od Turnova (jo, je to Turnov, Trutnov je na opačné straně). Ten bývá oblíbenou částí této trasy, leč letos zejména zde dával boční a následně i protivítr vědět, že je živlem živelným (jakou asi rychlostí jste vy, účastníci, dojížděli tu nekonečnou rovinku ke kruháči?). Po projetí trati třikrát si i tuto část akce mohli všichni úspěšně a bez úhony odškrtnout. Ve výsledcích této části však jistě stojí za zmínku, že ten „frajírek“ Svoboda si zahrál na Bradleyho Wigginse na letošním Giru d´Italia, kdy i bez jeho technických problémů s řetězem by zřejmě dostal od skvěle připraveného skoro domácího Ondry Ječného na p… Po sprchové očistě vyplavené endorfiny podpořila hromádka přinesených krabic pizzy, po kterých se za chvíli slehla zem. Následovalo vyhlášení výsledků (možná bohužel tradičně v rychlém duchu skoro ve stylu „postavte se do řady“, ale co už). 22 z celkových 23 účastníků potvrdilo své tituly OM z minulých let. Jediným smolařem se v tomto ohledu stal nováček Karel Vodička, kterému k tomu chyběl smolně jen 1 sed-leh, ale jak se vyjádřil: „Stalo se a v Žebráku bude repeté“. K tomu se dá říct jen to, že toto je ten nejsprávnější přístup a rádi tě tam uvidíme! A kdo nechce čekat na Žebrák, má už na Den dětí možnost testovat si kondici v Tišnově! Pojďme si ukázat, že jako děti bereme stále „život hrou“, a i když aktivní účast předpokládá určité úsilí, platí „Kdo si hraje, nezlobí!“
PS: A tomu Pepovi to s tím počasím nakonec v rámci možností vyšlo. Na cestu domů všem svítilo sluníčko! A doufám, Pepo, že ten tvůj závěrečný proslov neměl vyznít ve smyslu, že s koncem ředitelování končíš i s organizováním. Byla by to škoda!